Příběh

Cyperie je svět na způsob renesance s přídavkem trochy magie a zejména techniky. Jediná uznávaná magie je Technokracie. Všichni ostatní čarodějové a mystici jsou stíháni a popravováni. Technokratické stroje fungují na základě míchání dvou základních substancí éteru a vitriolu. Zatímco vitriol je běžně dostupný, éter je naopak velice vzácný. Tyto magické přísady se používají i pro pohánění obřích vzducholodí, opravdových Bestií povětří. Většina těchto vzducholodí patří samotné Říši a jejich výroba je vázána přísnou kontrolou, protože se jedná o nepřemožitelné nástroje války a obchodu nad rozlehlým územím říše.

Samotné pohraničí Cyperie je zaostalým krajem kam se uchylují pouze vyděděnci a lidé, kteří před něčím nebo někým utíkají. Jeřabinová země, jak se jinak říká Cyperii, je oddělena od jižnějších provincií Říše obloukem věčně zasněžených horských vrcholků s několika průsmyky, které tvoří jediné přístupy do pohraničí. V zimní části roku jsou průsmyky na jeden či dva zcela neprůchozí. Svobodná Cyperie láká mnohé, kteří z nějakého důvodu nemají chuť setrvávat pod přímou vládou Říše a dávají přednost nejistotě v divočině před civilizovanými kraji. Cyperie je sice symbolem svobody, jenže ta je vykoupena krví a smrtelným nebezpečím. Pokud někdo překročí průsmyky Jeřabinové země, může stejně dobře zmizet říšské spravedlnosti, jako zmizet napořád. Lidé zde mají šanci nalézt nový život, ale i smrt.

Náš příběh sleduje vznik pevnosti Jeřabina u pramene Šeříkového potoka. Říšský prokonsul Marius Titus je pevně rozhodnut vytvořit pevný opěrný bod pro správu Cyperie a dohled nad těžbou magické suroviny éteru. Do pohraničí se společně s pozorností mocných přesouvá i část konsulárních vojsk pod velením prefekta Julia Attia. Na stavbě pevnosti a těžbě magické látky mají pracovat zejména trestanci odpykávající si zde své tresty. Prefektura ovšem brzy dochází ke zjištění, že těžba magické suroviny je natolik nebezpečná a nelze ji za pomoci pouhých trestanců účinně kontrolovat, že bude jednodušší éter prostě odkupovat od kohokoliv, kdo chce obchodovat. Nebezpečnost těžby je vázána především na odlehlost nalezišť, které se nachází v neprostupné divočině s pozůstatky dávných zaniklých měst a navíc lesy obývají nepřátelské a tajemné kmeny Kríjů.

V Cyperii lze na více místech narazit na pozůstatky kamenných chrámů a staveb neznámé vyspělé civilizace. Tyto stavby jsou utopené v zeleni lesního porostu nebo leží v rozvalinách obrušovaných větrem na náhorních planinách. Trosky obřích staveb skrývají mnohá nebezpečí pro člověka, který by do nich bez správných znalostí snad jen na malý okamžik vstoupil. Navíc tyto tajemné trosky jsou v posvátné hrůze uctívány kmeny Kríjů jako místa zlých duchů a démonů, kteří se nesmějí rušit. Často ovšem právě na těchto místech vyvěrá ze země magický éter, takže se zdají být přímo spojená s existencí magické látky.

Nedlouho potom co se velectěný prokonzul Marius Titus rozhodne pro stavbu pevnosti Jeřabiny, vypukne v jižních provinciích povstání proti říši. Zprvu plamen odporu není dost silný, aby rozpoutal vnitřní válku. Zpočátku jasný vývoj bojů, kdy říšská vojska vyhrávají především díky magickým strojům zahrnujícím i létající bestie, je zvrácen potom, co povstalci zajmou několik obchodních vzducholodí. Rázem se rozpoutává skutečná válka. Původně poddanská vévodství a města, které byly součástí Říše, se chápou dříve zmařených příležitostí. Hlad po magických vynálezech je obrovský a technokrati se stávají placenými žoldnéři. Technokrati jsou jediní, kteří dokáží vyrobit a udržovat tak mocné zbraně. Nejobávanějšími ze strojů jsou vzducholodě a pro ně je zase zapotřebí dostatek éteru.

Potom co několik vzdušných bestií padlo do rukou povstalcům, vznikla takzvaná Liga snažící se ovládnout vzdušný prostor nad rozptýlenými kraji podporujícími povstalce. Pro Ligu pracuje několik zlodějských cechů, které získávají na území Říše zboží, kterého je v Lize nedostatek. Hansa je pašerácká skupina operující v průsmycích pohraničí Cyperie, odkud se snaží černým obchodem získávat tolik ceněný éter pro pohánění povstaleckých vzducholodí. Po odchodu většiny konsulárního vojska z Cyperie zůstala v pevnosti pouze malá posádka v čele s nižším prefektem jakožto úředníkem, který má pro konzula Maria Tita zajistit přísun éteru a klid na území Cyperie. Jediným zákonným způsobem jak směnit éter je obchodní stanice uvnitř pevnosti Jeřabina. Těch několik vojáků, které má prefekt k dispozici, ovšem samozřejmě nemůže zajistit, aby v horských průsmycích nedocházelo k rozrůstání černého obchodu s pašeráky Hansy. Pro éter uložený v pevnosti vždy ve stanovenou dobu přilétá říšská válečná vzducholoď Bouřná vlčice.

Divoké kmeny Kríjů se spojují do větších skupin pod vedením bojových náčelníků atamanů jenom v případě války. V neklidné době, kdy na jejich území pronikají svobodní hraničáři, jsou tyto válečné výpravy nasměrovány obvykle na nově zbudované osady a nezřídka i do blízkosti samotné pevnosti. V poslední době se útoky množí a mluví se o nějakém mocném atamanovi, který sbírá moc mezi domorodci. Jedinou výhodou osadníků Jeřabinové země je zaostalost místních kmenů, které obvykle bojují pouze těmi nejjednoduššími zbraněmi zahrnujícími kamenné palice, luky, šípy a oštěpy. Stálé nebezpečí útoků Kríjů a boj o holý život, nutí hraničáře směňovat těžce získané suroviny za zbraně, kterých je zejména nyní v čase války naprostý nedostatek. Říše navíc jakýkoliv vývoz zbraní ze svého území zakázala pod hrozbou trestu smrti.

Julius Attius prefekt pevnosti Jeřabina je schopný muž, ale jeho přidělení k úkolu spravovat pohraničí je spíše služebním trestem. Pro obranu vznikající pevnosti má prefekt pouze menší skupinu žoldnéřů. Nadmíru tvrdí a obávaní válečníci Svobodné kompanie Maronga mají jedinou vadu, bojují v nájmu prokonsula Marka Tita a doba smlouvy se jim právě chýlí ke konci. Několik věrných prefektových vazalů žijících s rodinami u pevnosti bude pouze smítkem prachu, pokud Jeřabinovou zemi zachvátí vzpoura a ta může přijít z mnoha stran. Trestanecká kolonie v podhradí pevnosti je držena na uzdě pouze přídělovým systémem potravin. Fanatici Saulovy legie v lesích se neřídí snad žádnými pozemskými zákony a v tajemných ruinách hledají nebezpečné věci. Svobodní hraničáři neuznávající jakoukoliv autoritu jsou ještě malou hrozbou oproti nájezdům divokých kmenů Kríjů. Přesto Jeřabinová země nesmí zaniknout v krvi, někteří s ní totiž mají vlastní velké plány.